Читать онлайн «Драматерапия». Страница 47

Johnson D.R. (1998). Drama therapy as an empowering tool. Postmodern Playspaces, č. 3, s. 83–90.

Jones P. (1996). Drama as Therapy. London: Routledge.

Jung C.G. (1958). The Archetypes and the Collective Unconscious. London: Routledge.

Jung C.G. (1992). Analytická psychologie (Její teorie a praxe). Praha: Academia.

Kalina K. (2008). Terapeutická komunita. Praha: Grada.

Kastová V. (1998). Imaginace jako prostor setkání s nevědomím. Praha: Portál.

Kratochvíl S. (1987). Psychoterapie: Směry, metody, výzkum. (3 Ed.). Praha: Avicenum. (Přepracované vydání: Základy psychoterapie. Praha: Portál, 1997, 2000.)

Kratochvíl S. (1995). Skupinová psychoterapie v praxi. Praha: Galén.

Kratochvíl S. (1995). Skupinová psychoterapie. Praha: Galén.

Kuric J. a kol. (1986). Ontogenetická psychologie. Praha: SPN.

Landy R. (1985). Drama therapy: Concepts and practices. Springfi eld, IL: C. C. Thomas.

Landy R. (1993). Persona and performance – the meaning of role in drama, therapy and everyday life. New York – London: Guilford.

Landy R. (1994). Drama therapy: Concepts and practices. Springfi eld, IL: C. C. Thomas.

Machková E. (1990). Zásobník dramatických her, cvičení a improvizací. Praha: SKKS.

Majzlanová K. (1998). Uplatnenie dramatoterapie v liečebno-výchovnom procese. Tvořivá dramatika, č. 2–3, s. 34–36.

Majzlanová K. (1999). Dramatoterápia. Bratislava: Humanitas.

Majzlanová K., Škoviera A., Fudaly P. (2004). Špeciálna dramatická výchova v sociálnej a špeciálnej pedagogike. Bratislava: Humanitas.

Mitchell S. (1996). Dramatherapy – clinical studies. London: J.K. Publishers.

Müller O. (1995). Dramika (nejen). pro speciální pedagogy. Olomouc: Univerzita Palackého.

Müller O. (2001). Lehká mentální retardace v pedagogickopsychologickém kontextu. Olomouc: Univerzita Palackého. Murphy R.F. (2001). Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON).

Nakonečný M. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia.

Neelands J. (1990). Structuring Drama Work. Cambridge: University Press.

Pavlovský P. a kol. (2004). Základní pojmy divadla. Teatrologický slovník.

Praha: Nakladatelství Libri a Národní divadlo.

Pernica A. (2003). Mýtové kořeny dramatických postavI., II. Brno: JAMU.

Piaget J., Inhelderová B. (1992). Psychologie dítěte.

Praha: Portál. Prochaska J. O., Norcross J. C. (1999). Psychoterapeutické systémy. Praha: Grada.

Provazník J. (1998). K některým otázkám teorie a didaktiky dramatické výchovy. In: Koťátková S. a kol. (1998). Vybrané kapitoly z dramatické výchovy. Praha: UK.

Průcha J., Walterová E., Mareš J. (1995). Pedagogický slovník.

Praha: Portál. Reisman M. (1998). The transitional space of drama therapy. Postmodern Playspaces, 3. Reisman M. (1999). The differences betwen Psychodrama and Drama Therapy. Účelová a samostatně nepublikovaná studie. Roubal L. (1993). Divadlo jako odhozený žebřík? AUPO Facultas Philosophica – Aesthetica, č. 9, s. 73–80. Slavík J. (2001). Umění zážitku, zážitek umění (teorie a praxe artefi letiky).

Praha: Pdf UK. Strnadlová H. (2006). Teorie, indikace a předpoklady arteterapie. In: Arteterapie, č. 11, s. 3–9. Turner V. (1982). From Ritual to Theatre. New York: Performing Arts Journal Pub.

Turner V. (2004). Průběh rituálu. Brno: Computer Press.

Uchytilová B. (2003). Metody a techniky divadla Augusta Boala. Praha: DAMU – diplomová práce.

Vágnerová M. (2004). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál.

Valenta J. (1997). Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Agentura Strom.

Valenta J. (1999). Dramatická výchova a sociálně psychologický výcvik: srovnání systémů. Praha: Institut sociálních vztahů.

Valenta J. Divadlo ve výchově. Tvořivá dramatika, 2005, č. 2, s. 1–2. Valenta M. (1995). Camphillské hnutí a německý výchovně vzdělávací systém. Olomouc: UP.

Valenta M. (2001). Dramaterapie. Praha: Portál.

Valenta M. (2003). Dramaterapeutické projektování. Olomouc: VUP.

Valenta M. a kol. (1995). Dramika pro speciální pedagogy. Olomouc: Univerzita Palackého.

Valenta M. a kol. (2006). Rukověť dramaterapie a teatroterapie. Olomouc:

VUP. Valenta M., Krejčířová O. (1997). Psychopedie. Olomouc: Netopejr. Van Gennep A. (1996). Přechodové rituály. Praha: Lidové noviny.

Vencovský E., Dobiáš J. (1976). Psychiatrie. Praha: Avicenum.

Vymětal J. (1992). Úvod do psychoterapie. Praha: Psychoanalytické nakladatelství.

Vymětal J. a kol. (2004). Obecná psychoterapie. Praha: Grada.

Vymětal J., Rezková V. (2001). Rogersovský přístup k dospělým a dětem. Praha: Portál.

Wing L. (1997). The Autistic Spectrum. In: Quil K.A. (Ed.). Teaching Children with Autism: Strategies to Enhance Communication and Socialization. New York, Albany: Delmar Publishers.

Winnicott D.W. (197l). Playing and Reality. New York: Basic Books.

Yalom I.D. (2007). Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha: Portál.

Zeleiová J. (2007). Muzikoterapie. Praha: Portál.

Zvolský P. a kol. (1994). Obecná psychiatrie. Praha: Karolinum.

Zvolský P. a kol. (1996). Speciální psychiatrie. Praha: Karolinum.

Мимезия – подражание неживым предметам.

Maatwerk (нидерл.) – «нестандартный».

Художественное оздоровление. – Прим. пер.

Осознанных (от лат. lux – свет).

Большинство драматерапевтических мероприятий основано на импровизации, а метод «изменений развития» является исключительно и только свободной импровизацией.

Например, в карточной игре с денежными ставками.

Основанных на подражании.

Реинтеграция и реперсонализация клиента являются целями драматерапии.